Ve studiu jsi nová krev, jak to vnímáš?

Tak teď už je to víc jak tři měsíce, což je ale pořád strašně málo. Je to pro mě všechno nový, protože jsem se nikdy takhle nespecializoval. Studoval jsem žurnalistiku a politologii se zaměřením na politický marketing, a tak jsem se věnoval marketingu, takže jsem třeba v Tutoru dělal marketingového koordinátora. No a potom hlavně v politice, takže vedle toho, že jsem byl asistentem europoslance, jsem se staral o kampaně Svobodných (Strana svobodných občanů, pozn. red.), zejména po té produkční stránce. Takže jsem zajišťoval všechny materiály od A až do Z, od psaní textů až po tisk a distribuci.

Kdy ses poprvé setkal se studiem Davida Geče? 

Tak to si pamatuju docela přesně. Na začátku roku 2014 jsem sem přišel poprvé, David seděl tam, kde teď sedím já, a řešili jsme se Svobodnýma grafiku pro eurovolby. A to byl moment, kdy jsem si všiml, že je tu super atmosféra. Navíc mě zaujaly ty dřevotřískový stoly a říkal jsem si: “V takový nějáký agentuře bych chtěl jednou pracovat.

Což se ti splnilo. Co je tady pro tebe největší výhoda?

Mě vždycky fascinovalo, že David je takovej vizionář a strašně milej. On je asi hlavním důvodem, proč jsem toužil po tom být tady. (To je takový láskyplný, že?) Největší výhoda pro mě je určitě atmosféra. Taky lidi tady, kterým bych měl vlastně poděkovat za to, že mi umožnili tady pracovat.

Vypadáš jako kliďas, ale stejně, naštvalo tě tu něco?

Na to je to asi zatím moc krátká doba. To si myslím, že teprve příjde. (smích)

Jak ses vlastně dostal k psaní?

Už na škole mě docela bavilo psát. Paní učitelka mi ale řekla, že se nemám hlásit na žádnou češtinářskou vejšku, protože to nezvládnu. Takže jsem se přihlásil automaticky na žurnalistiku, protože to pro mě byla výzva.

Takže jsi chtěl být novinářem?

Kdybych šel hodně do minulosti, tak jsem vždycky chtěl být, já jsem tomu teda říkal archeolog, ale on to byl spíš paleontolog, jak jsem se později dozvěděl. Chtěl jsem sedět v tý hlíně, v tom písku a očišťovat štětečkem kostry dinosaurů. Fakt jsem chtěl hledat dinosaury, což se pak asi promítlo do té politiky, protože tam je to taky hodně o dinosaurech.

Využíváš něco ze světa politiky v práci textaře?

Už zase politika. (povzdech) Myslím, že ne.. Nic mě nenapadá.

Kam chodíš pro inspiraci? Co tě inspiruje pro psaní?

Hudba a… nechci to říkat, protože to bude vypadat že jsem alkoholik, ale hodně mi pomáhá dát si sklenku piva nebo vína. Pak někdy dostávám úplně šílený nápady, a když si je pak další den přečtu a pořád jsou dobrý, tak to zafungovalo. 🙂 Tak nějak samo od sebe to příjde, dostanu nápad, napíšu si poznámky na papír a pak to začnu v rychlosti psát.

Co děláš, když nepíšeš?

Rád chodím na pivo. A snažil jsem se sportovat.. ale byla zima, tak to je těžký. Léto je lepší, protože miluju cestování. A dá se sedět na pivu na zahrádce. 🙂

Představ si, že můžeš dělat cokoliv. Co by to bylo?

Bavilo by mě něco vyrábět, něco hmatatelnýho. Jsem z rodiny, kde byli všichni umělečtí kováři a nějak to ve mně asi zůstalo. Má to takový svý kouzlo, že se vezme železo a vytvoří se z toho něco krásnýho. Mrzí mě, že se ta tradice přerušila.

Kde se vidíš za pět let? V kovárně?

Tak já doufám, že budu tady. Moje přání vždycky bylo mít rodinu. Já jsem docela v osobním životě, nebo v těch svých přáních, konzervativní člověk, takže mně stačí být s někým, koho mám rád a třeba cestovat.

Nedávno jsi psal o tom, že víme, po čem ženy touží. Víš, po čem ženy touží?

Ne, absolutně ne. To nemůže nikdo vědět.

Dita Szabó

Dita Szabó

Textaří, píše, vymýšlí strategie. Dostává se pod kůži, aby mohla napsat text, který zasáhne přímo do srdce.

Chcete odebírat nové články emailem?

Související články