Petr přišel do našeho studia v létě 2015, od té doby tady dělá produkčního. Zhmotňuje projekty a ke každému novému projektu, ať už je to jen vizitka, se snaží přistupovat jinak. Díky tomu tvoří často velmi působivé realizace.

Na jaké pozici jsi pracoval před tím, než jsi přišel sem do studia?

Dělal jsem na podobné pozici v grafickým studiu kousek odtud. Je to firma, odkud přede mnou přišli kluci (designéři Radek a Ondřej). Vždycky mi u piva říkali, že je to tady fajn, a tam to nebylo nic moc. Věděl jsem, že se tady dělají fajn věci a že je to i jejich zásluha. Bavilo mě dělat s nima i v předešlý firmě. Kluci mají takový drive, který se přenáší na ostatní a je to zábavný a efektivní.

Ty tady sám tvoříš celé oddělení produkce. Omezuje tě to nějak?

Má to samozřejmě svoje výhody i nevýhody. Výhodou je to, že si směry mohu určovat sám a nemusím to s nikým konzultovat, kromě Davida. Což je vždycky jednodušší, že nemusíš hledat konsensus třeba s pěti dalšími lidmi. Na druhou stranu to má tu nevýhodu, že když jsem v něčem nejistej, tak ten konsensus nevzniká. Jsem za to zodpovědný sám. Ale já mám pořád potřebu o všem mluvit, takže jak to chci udělat nakonec stejně vykecám na plénu a proberem to tak jak tak. Takže vlastně ne, neomezuje (smích).

Chodí rádi zákazníci do nějakých odvážných a originálních realizací?

Když je nadchneme, že máme takový a takový nápad a bude to perfektní a oni se v tom najdou, tak do toho jdou. To je to, co mě na tom baví. Na každý problém se snažím nahlížet úplně znova. Naučil jsem se, že to funguje a pomůže to vytvořit přidanou hodnotu. Než když pořád dokola vidíš např. vizitku a řekneš si, ok,  je to jen hloupá vizitka. To je prostě špatně. Každý klient má unikátní potřeby a je potřeba se do nich strefovat. Ten moment, kterej je pro mě nejvíce satisfaxující, je, když přineseš něco, u čeho si klient nedokázal představit, že to jde „i takhle“, vzít zadání za jiný konec, vymyslet benefit. Tady v tý partě se to dobře dělá, ty lidi nad tím přemejšlej.

Jezdíš třeba přímo do tiskáren kontrolovat výrobu?

Snažím se. Pokud je to možný a samozřejmě pokud se to nějakým způsobem vyplatí. Pokud jsou to malý zakázky, tak jedu aspoň poprvé. Pak když vím, že jsou detaily vyladěný, tak už tam pokaždé nejezdím. Ale hlídám to stále, to mi nedá.

Čeho si tady ve studiu nejvíce ceníš?

David si tady vytvořil takové svobodné prostředí, že to není tak, že tlačí věci přes mrtvoly, ale že ty věci tu vznikají společným kvasem. Když má někdo dobrej nápad, ať je to kdokoliv, tak ten nápad se dále kultivuje a v něco se rozvine. Na jednu stranu to působí někdy na lidi zvenčí trošku zmateně, na druhou stranu si myslím, že to funguje. To je hlavní důvod, proč tu jsem. Tady mám možnost zvrátit celý průběh něčeho, když mám dobrý nápad, a zrealizovat ho, to mi přijde fenomenální. Je tady svobodný prostředí, všichni se mohou realizovat a mluvit do toho. Je to taky tím, že se tady sešli zajímavý lidi a je to taky tím, že David si je vybral. Má na to asi nos, jak se obklopit těma správnýma lidma.

Existuje nějaký moment, který tě tady vytočil?

Mockrát jsem se vytočil. Nejvíc ze všeho mě na*ere, když něco přehlídnu, něco úplně fatálního. Víš, jak to mnohdy je, že přes tu hromadu detailů vlastně nevidíš úplně ty základní parametry problému. Tak to je moment, kdybych si nejradši nafackoval. Naštěstí to většinou umím předělat, opravit, ale tohle jsou chvíle takovýho toho blbýho prozření. Musím říct, že postupem času se mi to děje míň a míň. Ale stačí to jednou za rok, a staneš se terčem poznámek kolegů na dalších několik let (smích).

Kam si myslíš, že by mělo směřovat naše studio?

Za mě, chtěl bych, aby studio směřovalo i nějakým více realizačním směrem. Abychom měli šanci dělat to, co mám napsané na tabuli – zhmotňování velkých, pěkných projektů. Vzít celou restauraci a udělat ji celou od  A do Z. Už jsme to i dělali, aléé máálóó..(smích)

Dokázali bychom to udělat dobře a ani ne draze. Jsme totiž zvyklí přemýšlet o tom, kde se dá při stejném efektu ušetřit, známe technologie a myslím že klienti vůbec nedohlédnou toho, co všechno umíme. Je na nás to nabídnout nějakou šťavnatou, čučavou formou.

A kam by si chtěl vlastně směřovat ty osobně?

Jsem věčnej hledač. Nechávám se překvapit. Nejsem člověk, kterej má plán, kde bude za pět let. Všechno to, co se mně děje, je následkem mých předešlých rozhodnutí. A nemůžu říct, že bych byl zklamanej. To mi dává jistou naději do budoucna. Intuitivně se rozhoduju tak, abych v budoucnu byl aspoň částečně uspokojen.

Mám dvě malý děti a ty mi zabírají dost času. Moje priorita je věnovat se teď jim a vychovávat je. A dál zkoušet nový zajímavý věci, ochutnávat život ze všech stran, naučit se co nejvíc věcí, pochopit co nejvíc věcí. To mě zajímá.

Přestože se pracovně zabýváš technickými věcmi, tak ale sám jsi umělec, že?

Spíš bych řekl, že prostě muzikant. Považuju se za lidovýho hudebníka, i když folklór vůbec nehraju. Prostě jsem někdo, koho si zavoláš, když máš třeba svatbu a potřebuješ se tam pobavit, tak to jsou věci, který mě nejvíc bavěj. Pobavit nějaký lidi, nebo zprostředkovat jim nějaký emoce hudbou, to mě baví. Prostě mám rád takovej ten blízkej kontakt s posluchačem, můžu se víc o lidi opřít a líp to naservírovat. Hudba a produkce jsou takové dvě půlky mého života.

Na co všechno hraješ?

Od malička jsem zpíval a k tomu se přidaly nějaký další věci. Zkoušel jsem bicí a nakonec jsem zakotvil u perkusí, protože mě vždycky táhly tyhlety „chlupatý“, základní bubny.

Uplatňuješ něco z hudby v práci?

Snažím se furt hledat něco nového, to je spojovatel pro obě tyto poloviny mýho života. Vždycky jsem byl neklidnej typ, že jsem pořád hledal. Nejsem člověk, který v deseti letech začne chodit na ryby a pak pořád chodí na ryby. Mám takový motto, že bych chtěl zkusit všechno. Všechno mě v životě zajímá. Život je strašně krátkej na to všecko stihnout, a zapamatovat, ale strašně rád bych si zkusil a zažil co nejvíc. Všechny činnosti, technologie a vždycky mě zajímá přijít tomu na kloub, proč to tak je a proč to funguje a vypadá, nebo zní zrovna takhle.


Josef Káles

Josef Káles

Textaří, nasává atmosféru studia a firem. A snaží se ji sepsat na papír a sprejovat na facebookové zdi.

Chcete odebírat nové články emailem?

Související články