Jak ses dostal do týmu Davida Geče?

Náhodou… To bylo tak, že jsem seděl v bývalé práci a hrozně mě to tam štvalo. Byl jsem tam pět let. Ze začátku to tam bylo super, seděli tam dobří kluci, fakt bedny. Ale potom odešli a zůstal jsem tam já. Pak tam sice přišli další, třeba Ondra, ten je strašně dobrej, ale nefungovalo to tam. Tak jsem jednou večer přišel z hospody a říkal jsem si, že s tím musím něco udělat. Kluci (David Geč a kolega, pozn. red.) měli vypsaný inzerát, tak jsem jim napsal. Přišel jsem sem, oni mi dali nějaký testovací úkol, líbilo se jim to a hned mě vzali.

Jak dlouho tady jsi?

Už jsem tu šestý rok. V minulé práci jsem si říkal, že pět let je to maximum na jednom místě, co se dá vydržet. Tady jsem šestý rok a je to zatím úplně pohoda. Ten přístup je úplně jinej a práce je zábavná. Klienti jsou dobří a zábavní. Prostě to klima je úplně jiné. To se dělá dobře.

Designerem jsi od školy?

Ne, ne, ne, to je taky omyl. Původní profesí jsem šperkař, střední jsem udělal zlatnickou v Ostravě. Rok jsem pracoval jako zlatník normálně ve zlatnictví, pak jsem se dostal do Zlína, tam jsem byl rok na nějaké malbě. A pak jsem se dostal do Olomouce na učitelství výtvarky, v republice v té době lepší škola toho typu nebyla. Ve čtvrťáku nebo v páťáku tam byla soutěž na nějaké grafické práce. Zadali nám nějakou soutěž na festival animovaných filmů – logo a nějaké tiskoviny. Vyhrál jsem to a od té doby sedím u komplu. Tam se to nastartovalo, aniž jsem kdykoliv chtěl dělat počítačovou grafiku. Nikdy jsem neměl takovou ambici, ani mě to nezajímalo. Vždycky jsem si říkal, že si budu malovat a bude to dobrý.

Když se vrátíme zpět k práci… jak přicházíš na ty nápady?

Asi to není nějaký princip nebo postup, který by byl zaužívaný. Je to různé. Někdy tě to napadne ve sprše, někdy tě to napadne cestou do práce. Musíš na to mít klid, nedá se to dělat s děckama večer. Často to probíhá tak, že si nějakým způsobem nakoukáš nějaký inspirace z té rešerše. Pro mě je nejlepší, když se poprvé vidím s klientem. Prvotní pocit, myšlenky, nápad vznikne právě v tuto chvíli.

Pomáhá ti k tomu tedy nějaká diskuse?

Úplně zásadní je potkat se na začátku s klientem. Předá ti nějakou energii nebo prostě něco. Když mluví o svém byznysu, tak ti naskakuje, jak by to mohlo vypadat, fungovat a tvářit se. Nedovedu si představit práci přes obchoďáka, kdy ti on něco datluje do hlavy a ty musíš pokaždé vytvořit něco jiného.

Je nějaká zakázka, která ti nejvíce udělala radost?

Je vždycky dobré, když je ta práce vidět. Když je to nějaký hezký produkt. Což je třeba pivo Duck & Dog. To dopadlo dobře. Klient je s tím spokojený i my jsme s tím spokojení. Tam se to krásně potkalo. Ale já jsem těch věcí za ten život už udělal tolik…

Kdybys měl teď možnost rebrandovat nějakou značku nebo produkt, co by to bylo?

Dělat pro nějaké vinařství, to by bylo krásný. Nebo nějakou sportovní značku. Třeba lyže nebo snowboardy. Nebo oděvní značku. Prostě nějaký produkt, který chytneš do ruky, nebo si to oblíkneš a řekneš si: „Jo, to je super“. Ale oděvní značku jsem dělal vlastně pro ženu, tak to mám odškrtlé.

Co je podle tebe nejpozitivnější na práci ve studiu?

Nejpozitivnější je určitě to, že je tu úplná volnost. Nemusíš se bát cokoliv říct, plácnout, i když je to sebevětší kravina. Máme na to i ten komfort, co se týká času. Spousta studií to má tak, že mají třeba patnáct hodin na web a musí to střílet jak Baťa cvičky. To se tady neděje, což je super. To je jedna věc a druhá věc je ten tým. Když jsi jako jednotlivec doma, tak máš svůj názor, ale zpětnou vazbu nemáš. Tady o tom můžeme mluvit, ukazovat si ty věci navzájem a kriticky je hodnotit, tak to je taky super. A pak David, ať je jaký je – snílek nebo vizionář, tak je dobrej. Umí komunikovat s lidma, to je hodně o tom. Za náma chodí určitá sorta klientů a je to díky němu. On tak nějak přitahuje dobrý klienty.

Co děláš, když zrovna neděláš grafiku?

No, tak to je jasný, jsem doma. Věnuju se rodině.

Nemáš žádný silný koníček?

Nemám. Vyčítá mi to žena, že nemám žádný koníček. Je to takový blbý, ale já mám práci i doma, tak když mám chvilku, tak sednu k počítači a něco dělám. Zaměstnává mě taky ta naše Papírovka (www.papirovasvatba.cz).

Doma nezlatničíš ani nemaluješ?

Doma nezlatničím. Člověče, ale občas maluju. Třeba když mě něco vyprovokuje. K třicátým narozeninám jsem dostal obrovské plátno od ženy, tak to jsem pomaloval několikrát přes sebe až jsem byl spokojený. Ale chtěl bych se k tomu určitě časem vrátit. Až budu starý a bohatý a nebudu mít do čeho píchnout. Ale momentálně na to nezbývá čas. Když máš jako hlavního koníčka práci, tak je to skvělé. Nepotřebuješ nic jiného.

Prý strašíš nováčky v týmu. Co mi na tom řekneš?

Taky jsem o tom slyšel (smích). Nevím. Moc to nechápu, ale asi to tak je. Já jsem celkem vevnitř jednoduchý člověk, tak jestli mám nějakou takovou slupku, aby to hned nepoznali. Nevím, čím to je. Ale je pravda, že to není jen tady ve studiu. Ale že i žena mi říkala, že si vždycky myslela, co je to za pošuka, než mě více poznala a zjistila, že je to v pohodě.

Josef Káles

Josef Káles

Textaří, nasává atmosféru studia a firem. A snaží se ji sepsat na papír a sprejovat na facebookové zdi.

Chcete odebírat nové články emailem?

Související články