Svůj svéráz dokáže skvěle využít třeba při hraní Call of Duty po síti. Ne náhodou je nejlepším hráčem ve studiu. Mimo vytváření výjimečných tiskovin a dalších grafických prací rád jezdí na snowboardu ve volném terénu nebo leze po skalách.

Jak ses dostal ke grafickému designu?

Studoval jsem nejprve v Opavě strojní průmyslovku, výšku jsem vystudoval v Brně, a to Fakultu informatiky na Masaryčce. Akorát po prvním ročníku jsem zjistil, že programátor nebudu. Že ve chvíli, kdy mi ten kód nefunguje, jak bych chtěl, tak jsem z toho nervózní a přestává mě to bavit. Ale pořád mě bavilo sedět u počítače, tak jsem se začal zajímat tady o tohle. Jsem samouk, ale na Katedře počítačové grafiky Fakulty informatiky na Masárně byl ateliér grafického designu. Tam jsem se po prváku dostal, ale nebylo to nic uměleckého, nedělaly se tam žádné přijímačky. Bylo to jen pro to, aby si ajťáci nějak odpočinuli. Aby dělali něco jiného, než jen kódovali. Tak tam vzniklo tohle. Vedl to doc. Švalbach, kterej byl známej brněnskej grafickej designer. Bakalářku i diplomku jsem potom dělal v tomhle ateliéru, takže to byl z poloviny grafický design a z poloviny jsem musel něco naprogramovat. Všechny ty předměty jsem dodělal, všechno jsem to udělal, dostudoval jsem to, takže jsem magistr informatiky.

Když dostaneš novou zakázku, máš nějaký zažitý postup, čím se inspirovat a kam se podívat. Nebo tě to prostě nějak napadne?

Zažitý postup mám jenom v tom, že každou novou zakázku beru dost vážně. Jsem z toho vždycky celkem nervózní. I když už po těch letech vím, že to vždycky nějak dopadne. Ale mám k tomu vždy nějaký respekt. Hlavně k logům, protože vím, že mi to úplně nejde, na to jsou tady lepší lidi. A inspiraci vidím hlavně v tom týmu, že to všechno nějak konzultuješ. No a pak se podíváš na pár hezkých věcí, který už znáš. Teď už se vždycky snažíme dělat analýzu, takže si procházíš nějaké inspirace a zdroje, jak se to udělalo jinde ve světě. Ale že bych měl nějaký zažitý postup? Tak to ne. Hodně se mi stává, že tu věc vidím a vím, jak by mohla vypadat, ale nejsem to tak schopný udělat.

Je nějaká zakázka, kterou si pamatuješ nejvíc nebo ti udělala největší radost?

Jsou to všechny zakázky, na kterých spolupracujeme společně. Takže třeba Iconity, byť tu vizuální stránku dělal celou Radek, tak ale myšlenka nás napadla tak, že jsme stříleli různé nápady. Na začátku rychlej brainstorming a během půl hodiny to vzniklo, na základě dialogu. Většinou to bývá i z legrace. Já si z toho dělám dost často srandu a vymýšlím až úplný kraviny, ale často se to nějakým způsobem propojí. Nebo třeba značka Duck & Dog, tu jsem taky dělal s Radkem. Udělali jsme tři návrhy, já z toho jeden. Ten, který se vybral, byl jen takový doplňující do foroty a byl to Radkův návrh. Ze začátku jsme jim ho ani vůbec nechtěli ukazovat. Ale nakonec zvítězil. Radek vymyslel název. Na základě toho jsem vymyslel příběh, který za tím stojí. Příběh mě napadl v noci. Probudil jsem se ve tři ráno, vstal jsem z postele a šel jsem si to zapsat na papír, protože jsem měl strach, že to do rána zapomenu. Takže jsem na papírek začal psát, kreslit šipečky a hesla, abych si to strukturovitě zapamatoval.

Kdybys měl možnost rebrandovat značku nebo produkt, co by to teď bylo?

Mám rád sazbu a tiskoviny. Tak třeba kdybychom mohli dělat časopis, nebo knihu, publikace nebo nějaký periodikum. Ideálně lifestylový magazín nebo umělecký časopis, to by bylo super. To jsou podle mě nejhezčí věci, když máš tu hotovou věc v ruce. Tomu se nějaký web nebo něco takového nikdy nevyrovná.

Co je podle tebe nejpozitivnější tady na práci ve studiu?

Nejpozitivnější je pro mě tady ten tým lidí, se kterýma se nejvíce bavím. Takže ten náš koutek. No a pak je pozitivní ten Davidův přístup, ačkoliv k němu mám spoustu výhrad, jako k nějakému manažerovi, tak ten přístup, že se tady můžeš realizovat a že si to v podstatě můžeš dělat jak chceš a podle sebe, tak to je určitě unikátní. Zase jsem těch prací neprošel tolik, ale když to beru z té druhé stránky, tak předešlé práci jsem zase vděčný za to, že mě to více vycepovalo a naučilo mě to řemeslo.

Co je tvým životním snem?

Mým životním snem? Mým životním snem je sednout do auta a odjet někam na východ nebo na západ. Ale na dálný západ nebo na dálný východ. Procestovat Asii v autě. Takže vůbec ne jako něco v tady tomhletom. Naopak si myslím, že čím dýl to dělám, tím více se mi to příčí. Tady to sezení u počítače ve velkoměstě.

Přitom si říkal, že jsi chtěl dál sedět u počítače, ale že jsi jen nechtěl programovat.

Ale jo, to jo. Protože jako kreslit nebo malovat neumím. Ale líbilo se mi to a strašně mě to přitahovalo. Ale prostě neumím to dělat rukou, tak jsem k tomu použil počítač, který jsem do tý doby znal celkem dost. Myslím si, že je to dobrý, že to má přesah, že se hodně orientuju v technických věcech. Třeba u webů, když jsem programoval, tak člověk ví, jak se ten programátor cítí, když mu něco nakreslíš. Jak se bude v té chvíli cítit, jestli je to řešitelný. Člověk se zorientuje v kódu.

Říkal jsi, že tvůj sen je sednout do auta a odjet někam hodně daleko. O tom autě se tady hodně mluví. Co máš za auto?

Vždycky jsem měl Land Rovera. Auta se mi vždycky líbila, už od malička. Sbíral jsem angličáky, znal jsem všecky značky, všecky modely. Přesně jsem věděl, jaký to mělo obsah motoru a tak. V pubertě se mi zase líbila samozřejmě rychlá auta, sporťáky, italský značky. Čím jsem byl starší, tak se mi víc líbila velká auta, britská auta. No a britský velký auto je Land Rover, takže jsem u něj skončil. To je takový ten klukovskej sen. Mít to auto, do kterýho můžeš sednout a třeba měsíc v něm normálně žít, ale přitom to není obytňák, se kterým přijedeš někam do kempu. Ale je to takový ten drsnější způsob kempování.

Často spíš v autě?

Právě proto jsem loni koupil většího Land Rovera, ve kterém jde udělat spaní, když se sklopí zadní sedačky. To tam teď je. Předtím jsem musel vozit stan a stanovat vedle auta. Tenhleten už to umožňuje a mám s ním další velký plány. Udělat solární sprchu na střeše. Aby to mělo veškerý vybavení. Teď plánuju nezávislý topení, aby jelo i bez nastartovaného motoru. Aby se tam dalo spát i v zimě.

Josef Káles

Josef Káles

Textaří, nasává atmosféru studia a firem. A snaží se ji sepsat na papír a sprejovat na facebookové zdi.

Chcete odebírat nové články emailem?

Související články