To je těžké. On se tak nějak vznáší nad vším, je neuvěřitelně pozitivní a nikde nevidí problém. Po základce se rozhodoval, jestli bude grafikem nebo uměleckým kovářem. První zvítězilo a jeho práce, a hlavně přístup k ní, ho nakonec dovedla k tomu, že dnes vede zavedené brandingové studio.

Jak tě napadlo založit si grafické a později brandingové studio?

Začalo to tak, že po několika letech práce v reklamce mi strašně vadilo, že nemohu mluvit přímo s klienty. Vadil mi systém accountů (prostředníků mezi kreativou a agenturou). To bylo to hlavní. Pak jsme se s kolegou bavili o tom, že by bylo hezký mít malý studio v centru města. A mít to jako krámek. Zvát si tam klienty na kafe jako do kavárny. A vzadu mít studio a dělat malý věci. Tehdy jsem poznal Pavlu, mojí nynější ženu. To ona mě u skleničky vína vyprovokovala k tomu, ať si pořád nestěžuju a jdu to zkusit sám. Tak to byla doba změn. Šel jsem na volnou nohu. Dělal jsem půl roku z domu, kde mě to ale nebavilo. První kancelář jsem našel na dost opuštěném místě v prvním patře pneuservisu na kraji Brna. Bylo to dost vzdálené představě o kreativním krámku v centru. Trénoval jsem tam však denně na akordeon a měl moře času, byly to takový romantický doby. Za rok poté jsem utekl do centra, do současných prostor. Byl to rok 2008, tak to je přesně deset let. Tak to vzniklo. Postupně se nabalovali kolegové. Ani jsem to neplánoval. Nechtěl jsem záměrně studio. Nechtěl jsem nic budovat. To vzniklo tak, že bylo hodně práce.

Říkal jsi, že jsi byl grafik. Dělal jsi ho od školy?

Školu jsem skončil v 96. roce. Jsem vyučený sazeč. To je takový 500 let starý povolání, který bylo hodně vážený. Ale s příchodem počítačů přestalo mít smysl. Učili nás staří mistři z Rudýho práva. Pamatuji si spoustu věcí, který uplatňuju dodnes. V kompozici, v pečlivosti, v citu k typografii. Naučil jsem se, že pro kompozici je nejdůležitější prázdný prostor. Ale přišel jsem do první práce a všechny techniky jsem se na počítači učil znovu. Nevěděl jsem, jak to funguje. Jak funguje digitální tisková příprava. Takže škola mi nedala nic jinýho než přístup.

Byla to velká změna takhle se posunout z grafika na šéfa studia?

V podstatě tři, čtyři roky zpátky jsem nějakou grafiku dělal, ale jak té práce přibývalo, tak přibývalo starostí ohledně organizace. Naši klienti potřebovali strategičtější přístup. Někdo musel mluvit s klienty a celý to organizovat. Než přišly holky projekťačky – Terka nebo Pavla, tak to bylo na mně. Takže to taky tak vypadalo. Protože nemám vůbec pozitivní vztah k práci s čísly a k financím.

Je nějaká zakázka, na kterou si pamatuješ nejvíc? 

Jsou to hlavně dlouhodobí klienti, jako např. Moravia, pro kterou pořád děláme, ty mám od svých dvaceti let. Tenkrát chtěli jenom vizitky. Teď je to dvacet let nepřetržité spolupráce. To stejný byl YSoft. Znám všechny ty zakladatele, od té doby, co byli začínající programátoři. Dělal jsem jim externího grafika, ještě když programovali weby. Měli kancl na „čáře“ (Česká ulice) a spali tam ve spacácích. Už tehdy byli dost ambiciózní. A dneska je to globální firma. Moravia, když začínala, tak to byla malá překladatelská agentura, to nebyla lokalizační firma. Nebyl to žádnej miliardovej kolos jako teď. Spolupráce s dalšími firmami byla postavena na osobních vztazích a důvěře. Princip trvá dodnes. Někteří klienti jsou teď spíš přátelé.

Kdybys teď měl možnost rebrandovat nějakou firmu nebo produkt, co by to bylo? 

Myslím si, že to není o značce nebo o oboru, ale že je to o lidech. Že tak, jak si klienti vybírají nás, tak to funguje i naopak. Pro mě je cennější, když přijde člověk, který to bere poctivě. Nepřistupuje k tomu jako ke zboží, ani ke své značce nepřistupuje nějak unifikovaně, ale chce to posunout dál. A je jedno jestli je to IT firma nebo finančníci nebo nějaká pivní značka, což by bylo lákavý a bylo by super dělat pivo, protože to máme rádi. Nebo teď děláme veganskou značku. Tak to je fajn. Ale ve výsledku tu pro nás zábavnou práci uděláme i pro ten nejnudnější obor. I finance můžou být zábavný a můžeme to někam posunout.

V rozhovorech snad všichni kolegové kladně hodnotili atmosféru ve studiu. Měl si na začátku nějakou představu o tom, jakými zásadami by se mělo studio podle tebe řídit nebo to prostě tak nějak vyplynulo?

Mně se líbí firmy, kde je otevřená atmosféra. Kde se moc nehraje na nějakou hierarchickou strukturu, ale kde se spolupracuje. To mi chybělo v těch předchozích zaměstnáních. Cítil jsem, že se to dá posunout někam dál. Že pak ten výsledek z týmové spolupráce je mnohem silnější, když se každý realizuje v tom, v čem je dobrej. Protože třeba v předchozích týmech se občas stalo to, že tam byli lidi, který to nebavilo. Tady chceme, aby ty lidi byli na svým, aby se realizovali v práci. To je ten cíl. Nebyl v tom žádný záměr. Byla to touha dělat s dobrým týmem.

Jak vidíš budoucnost studia. Kam bys ho chtěl směřovat?

Chtěl bych, abychom byli specialisti přes tvorbu silných značek. Opravdu budovat tu naši profesionalitu, abychom každý rostli. Aby tady bylo stabilní prostředí a každý se realizoval. Úspěchy pak přichází samy. Není za tím nějaká hluboká vize. Ani bych nechtěl, aby to nějak zásadně rostlo do velikosti. Chci, aby tady byly osobnosti.

V čem se odlišuje studio od všech ostatních?

To, co nás odlišuje, je fakt ten tým a stabilita. Vidím, že více firem má problém udržet si dobrý lidi, a tak to různě pytlíkujou. Myslím si, že v tom je klíč. Že nejde o to najmout si nejlepšího profíka a dělat s ním externě. Což tady spousta firem dělá. Ale vidím sílu v dlouhodobé konzistentní práci sehraného týmu.

A co ty osobně… máš vedle pracovních cílů nějaké své osobní?

Pro mě jsou v životě důležitý takový tři věci. Teď musím vymyslet, který to jsou. (smích) Kdyby se něco dělo s mojí rodinou, ať už je to moje žena, děti nebo okolí, tak bych se nedokázal v klidu soustředit na práci. Pro mě je rodina vnitřní stabilita. Dává mi pocit štěstí a životního naplnění. Nic lepšího a komplexnějšího než děti v životě nevytvoříš, máš je na celej život. Takže to je něco na čem dělám osobně, je to jedna noha, jeden pilíř. Další je to, že se realizuju v práci. Je to pro mě poslání a vášeň. Občas mně moje žena říká, že druhou rodinu mám tady. Ale jsou to dvě věci, který nejdou porovnávat. Jsou to dvě strany jednoho celku. Třetí věc je, abys byl zdravej, vyrovnanej, ve fyzický i mentální kondici. Je důležitý na sobě pracovat. Poslední roky to tak dělám. Proto chodíme do tělocvičny, mě to neuvěřitelně nabíjí. Určitě bych ti to chtěl poradit taky.

A co děláš ve volném čase, když zrovna neřídíš studio?

Práce je můj koníček. Některý večery brouzdám po internetu a dívám se, co se kde děje. To mě nabíjí. Pak přijdu nadšenej do práce a snažím se ty věci, které děláme, posunout dál. Jinak cestování s rodinou mě baví, my si se ženou tady v tom rozumíme. Jak oba organizujeme něco v práci, tak nemáme rádi plánování doma. Takže u nás je v tom docela chaos. Když jedeme na dovolenou, tak si neradi říkáme cíl, a baví nás ta cesta. Takže to nás baví, vyjet naslepo.

Josef Káles

Josef Káles

Textaří, nasává atmosféru studia a firem. A snaží se ji sepsat na papír a sprejovat na facebookové zdi.

Chcete odebírat nové články emailem?

Související články